CHCEŠ SPRIATELIŤ? --Klik--

CHCEŠ "JEDNORÁZOVKU"? --Klik--

STORIES FROM YOU^^-prihláste sa--Klik--

----------------------------------------------------------------------------
NAJNOVŠIE POVIEDKY

I want you, angel of Hell 9

1. července 2009 v 11:42 | Yuuki Suzuki ^_^ |  Koizumi

9.časť: Pre teba

autorka Koizumi Michiyo

"Nehraješ si se mnou, že ne?" nečekaně jsem se od něj odtrhla a položila mu ještě víc nečekanou otázku.


"Co si o mně myslíš?" zašeptal trochu dotčeně, ale i to stačilo, abych se zastyděla. A taky jsem měla proč. Vždyť jsem si dovolila pochybovat o slovech té nejúžasnější bytosti pod sluncem!
"Když já prostě nevěřím, že by někdo jako ty mohl milovat někoho jako já," řekla jsem zcela popravdě.
Zadíval se mi až do nitra očí a otevřel mi závoru, která mi vždycky bránila vyčíst jeho pocity. A opravdu z jeho pronikavých onyxů na mě sršela spousta lásky.
"Už mi věříš?" zeptal se.
Místo odpovědi jsem se natáhla a políbila ho. "Miluju tě," zašeptala jsem už pokolikáté dnes v noci.
"Já tebe taky," usmál se a svá slova potvrdil láskyplným polibkem.
Pak jsem se zatřásla. Zase jsem na sobě měla jen triko a i když ve dne už bylo pořádné vedro, noci byly stále celkem studené.
"Ty se nepoučíš, viď?" pousmál se Sasuke a přivinul si mě do svého objetí.
"Už bys mohl přijít na důvod," nemohla jsem si odpustit poznámku.
Jeho úsměv se rozšířil, zato já jsem začla akorát tak drkotat zuby.
"To ti to za to stojí?" zeptal se, nějak si se mnou stoupnul - asi nikdy nepochopím jak - a odnesl si mě k sobě do pokoje. Tam mě opatrně položil na postel a lehl si vedle mě. Téměř okamžitě jsem se k němu přitulila a zavřela jsem oči.
"Už je ti teplo, děvče?" citoval Mrazíka.
"Teplo, dědečku," odpověděla jsem.
"Tak dědečku, jo?" rozesmál se.
"Spíš lásko."
Najednou zvážněl, natáhl se ke mně a mezi rty mi vtiskl další polibek, po kterém jsem zase musela lapat po dechu.
"Bylo to pro mě tak těžké," zasténal pak. Nechápala jsem, ale čekala jsem a on po chvíli pokračoval. "Mít tě vedle sebe a nesmět se tě dotknout..."
Vyvalila jsem na něj oči. Buď to byla pouze hezká slůvka, nebo nádherná pravda. Hlasovala jsem spíš pro tu nádhernou pravdu.
"Byla jsi tak blízko," nepřestával. "Cítil jsem tvojí vábivou vůni, slyšel tvoje pravidelné nádechy, cítil jsem tvoje výdechy na zádech, ale nemohl jsem tě pohladit, nemohl jsem tě políbit, nemohl jsem nic. Připadal jsem si jak motýl chycený v pavučině a ty jsi byla ta nejsladší květina. Ale nemohl jsem vzlétnout a okusit tvou chuť."
"Tak si to teď vynahraď," vybídla jsem ho a podívala se mu do očí.
Moje slova na něj zapůsobila jako na atlety výstřel symbolizující začátek jejich závodu.
Zasypával mé tělo polibky a dotyky a já mu pouze vzdycháním sdělovala, jak moc je mi to příjemné. Ale nikam dál nezašel a já mu za to byla jen vděčná. Byl můj první, protože díky Karin se ke mně nikdo kromě mých přátel nepřiblížil. Až on... On, on, on...
"Sasuke..." zavzdychala jsem, když mi rukou zajel pod kalhoty. Chtěla jsem ho zastavit a upozornit ho na svou nevinnost a čistotu, ale na nic jiného jsem se nezmohla.
Najednou přestal a natáhnul se vedle mě. "Neboj se mi říct něco jako tohle," řekl pak.
Nechápavě jsem na něj pohlédla.
"Jako že jsi ještě panna," objasnil mi to klidně.
Když jsem to slyšela z jeho úst, nemohla jsem si pomoct a zčervenala jsem. Prostě mi to najednou přišlo takové... já nevím. A už vůbec netuším, proč bych se za to měla stydět. Byla to čistě mechanická reakce na takovou intimní větu, na skutečnost. Jako bych odpovědi na jeho chování v sobě měla zakódované už při narození, jako bych jen plnila to, co mi život radí, co mi nadělil.
Až teď mi došel další rozdíl mezi námi. On už určitě měl spoustu dívek, ale já neměla nikoho. Kdo ví, jestli to se mnou opravdu myslí vážně?
"Jestli právě přemýšlíš nad tímhle, ano, měl jsem hodně dívek, ale ty jsi jediná, kterou opravdu miluji," vyrušil mě z přemýšlení.
"Děkuji," zašeptala jsem, vděčně jsem ho políbila a uvelebila se na jeho hrudi.
Začal mě hladit ve vlasech a kdybych byla kočka, už dávno bych hlasitě vrněla. A i tak jsem k tomu neměla daleko.

"Budíčék!!!" vtrhnul do pokoje Naruto asi v šest hodin ráno. "No ty vole," neudržel se, když nás - mě a Sasukeho - uviděl v těsném objetí.
"Vy dva jste se dali dohromady?" zeptal se přihlouple.
Já jsem zčervenala a schovala jsem tvář do Sasukeho trika, zatímco on přikývl.
"Super!" zajásal Naruto. "Už jsem si začínal myslet, že se to nikdy nestane. A to do tebe byla zabouchnutá už ten den, co ses u nás objevil!"
"Naruto!" vykřikla jsem, pobouřeně jsem vzhlédla a tváře se mi přímo rozhořely.
"Vždyť já do ní taky," uzemnil ho Sasuke a to doslova, protože Naruto zakopnul o vzduchoprázdno a praštil sebou na zem. A kdybych já stála, určitě by se mi stalo něco podobného.
"Opravdu?" zeptala jsem se.
Usmál se a svými rty lehounce přejel přes ty moje. "Ano," přisvědčil. "A napořád budu, maličká."
Bože, děkuji! Zasloužila jsem si to vůbec? Aby zrovna o mě měl zájem ten nejhezčí člověk pod sluncem, ten nejhezčí anděl ze všech. A zase se dostávám k svým výpadkům. Vždyť smýšlet o něm jako o andělovi je naprosto, ale naprosto trhlé a nereálné. Ale s jeho vzhledem bych se ani nedivila, kdyby to byla pravda.
"Chcete se jít nasnídat, nebo budete radši ještě chvilku spolu?" zeptal se Naruto a trochu úchylně se přitom šklebil. Než mi došlo, na co tím narážel, přistál mu na hlavě polštář takovou silou, že zakolísal a narazil na dveře.
"Takový jsi možná ty," ušklíbl se Sasuke a zvětšil stisk kolem mého těla. "Mně stačí Saky vidět a jsem šťastný."
No řekněte, může být nějaký kluk lepší? Pro mě teda ne!
Jestli tohle všechno byl jen sen, tak až se probudím, asi už někoho zabiju!
"Opravdu se mi to nezdá?" ujišťovala jsem se už poněkolikáté.
"Myslíš, že ve snu by sem přiběhl tenhle idiot?" zeptal se Sasuke a Naruto si uraženě odfrkl.
"V mém určitě ano," hořce jsem se zakabonila a zavřela jsem oči.
"Tak půjdete na tu snídani nebo ne?" ozval se Naruto netrpělivě.
"Už jdeme," zamumlala jsem, ale k odchodu jsem se moc neměla.
"To vidím," uchechtl se a já jsem zvedla víčka a probodla ho vražedným pohledem.
"Ale ne," usmál se. "Jsem hrozně rád, že sis konečně někoho našla. Hinata mi řekla, co ti tvá matka a Karin dělaly... Je mi to moc líto, věděl jsem, že něco není v pořádku, ale že by to bylo až tak příšerné, to mě nikdy nenapadlo. Odpusť mi to."
"Co bych ti měla odpustit? Nic ti nevyčítám."
Naruto se usmál a přešel až k posteli. Pak se na chvíli zarazil. "Tak ji sakra na chvíli pusť, ať ji taky můžu obejmout!" obořil se na Sasukeho.
Poslechl ho a za chvíli už jsem se octla v Narutově náruči. "Jako kluci, takhle si mě předávat jako nějaký videohry..." vyčetla jsem jim.
Všichni tři jsme se rozesmáli a Sasukemu se přitom povedlo zase si mě ukořistit.

"A co máme v programu dneska?" zeptala jsem se s hlavou opřenou o Sasukeho rameno. Hrozně nutně mě totiž musel mít na klíně a krmit mě a ani po jídle mě nějak nechtěl pustit.
"To co včera?" navrhl Naruto.
Hinata zavrtěla hlavou. "Něco jiného. Třeba bychom mohli zůstat tady, hrát nějaké hry a příležitostně se koupat."
"Ale jo, to by celkem šlo," uznal Naruto. "Mám to ale chytrou holku, heč!"
Jen jsem pobaveně zavrtěla hlavou. On se prostě nezmění.
"Tak... rozchod!" zavelel Naruto jak na nějakém školním výletě.
Sasuke se hned zvednul, takže já jsem okamžitě šla k zemi. Stihla jsem ještě vykřiknout, než mě jeho silné ruce zachytily a bezpečně vyzdvihly.
"To sis myslela, že bych tě nechal spadnout?" usmál se na mě a nesouc mě v náruči odešel nahoru do prvního patra, přesněji řečeno do své ložnice. Tam mě položil na postel a chvíli se věnoval jen a jen mně. Když ale Naruto začal netrpělivě bušit na dveře, byla jsem nucena zvednout se a jít se převléknout do plavek - pro jistotu jsem to vzala přes balkon, aby Narutík náhodou neměl řeči. Hlavně že jemu samotnému to vždycky trvá jak dlouho.
Dneska jsem si po dlouhém přemítání vzala ty černé plavky a ještě si vlasy svázala do roztomilého culíku.
"Páni," ohodnotila mou snahu Hinata, která na mě čekala před pokojem. "Sasukemu určitě vypadnou oči."
Ale její předpověď se nesplnila. A to jsem se ještě pohybovala jak naprostý pako, celkem ladně jsem pohupovala boky a probodala ho svůdným pohledem. Naruto dokonce obdivně hvízdnul, ale se Sasukem to absolutně nic neudělalo. Jen se usmál.
Když jsem došla až k němu, chytl mě za boky a přitáhl si mě k sobě. "Jsi nádherná," zašeptal předtím, než mě políbil.
I když se můj záměr nesplnil, stejně jsem byla v sedmém nebi. Kdyby nakonec vyšlo najevo, že si se mnou přeci jen pouze hrál a nechal by mě, nepřežila bych to a tentokrát by se pokus o sebevraždu stal skutečností a moje srdce by naposledy uhodilo.
"Nikdy tě nenechám odejít," špitl mi Sasuke do ucha, jako by přesně věděl, na co jsem myslela. Už zase.
Zadívala jsem se mu do očí. Jako vždy byly tak nádherné, jako vždy jsem se v nich začla topit... Ale něco se přece změnilo. Už jsem dokázala vyčíst jeho pocity, aspoň tedy v tuto chvíli. A aspoň teď jsem téměř stoprocentně věděla, že to, co říká, je čistá pravda.
"Že to se mnou vydržíš, že se mnou zůstaneš?"
Neusnula jsem náhodou? Opravdu mě právě prosil o to, abych zůstala? Jako by se mi život snažil vrátit všechny ty roky utrpení, jako by se nade mnou konečně slitoval. Ale že by až tak moc mi to připadalo nemožné. Já vím, jsem praštěná, když takhle pořád uvažuji. Ale co byste si asi mysleli vy, kdyby vám váš vytoužený zničehonic vyznal lásku?
"Hej, vy dvě hrdličky, pojďte si zahrát badminton!" zavolal na nás Naruto.
"Teď?" vzdychla jsem potichu, že to mohl zaslechnout jen Sasuke.
"Na tebe si najdu čas kdykoli," usmál se na mě a já lehce zčervenala. "A dnešní večer není výjimkou, ale teď pojď hrát."
Vzal mě za ruku a společně jsme odběhli k Narutovi a Hinatě na měkoučký koberec trávníku. Naruto každému dal jednu raketu a začli jsme si jen tak pinkat. Přesto jsme si ale všichni pořádně zaběhali.
S Hinatou jsme pak rezignovaly a radši jsme skočily do bazénu a Sasuke i Naruto se k nám po chvíli s radostí přidali. Ve vodě jsme dováděli dlouho, cákali jsme po sobě, házeli si s míčem a skákali jsme šipky, placáky i jiné skoky-pády s rozběhem i bez.

Večer se náš šéfkuchař Naruto rozhodl grilovat a moc jsme si pochutnali. Netuším, kam na to chodí, ale vařit umí opravdu dobře. Aspoň když na to přijde.
"To je krása," zamumlala Hinata. Všichni čtyři jsme seděli na balkóně na houpačce a pozorovali jsme noční oblohu. Byla celé posypaná drobnými zářícími body.
"Jé, hele, padá hvězda, přejte si něco!" vykřikl Naruto a ukázal kamsi na oblohu.
Zavřela jsem oči a udělala jsem to, co říkal. Až potom, co jsem zase zvedla víčka, jsem si uvědomila, co jsem si vlastně přála. Mohla jsem chtít, abychom se Sasukem byli pořád spolu, až do smrti, ale to ne, to bych nebyla já. Zjistit, kdo vlastně Sasuke je, to bylo moje přání.
Najednou zahřmělo a já jsem z nějakého důvodu zalitovala, že jsem si nepřála něco jiného. Jako by ten hrom byl zapečetěním mé žádosti a zároveň varováním. Jako by mě něco shora upozorňovalo, že teď už nebude nic jako dřív, že jsem svým přáním začla novou etapu v našich životech. A ne zrovna hezkou etapu.
Otřásla jsem se a schoulila jsem se v Sasukeho náruči.
"Byl to jen hrom, maličká," uklidňoval mě, ale když jsem k němu vzhlédla, v jeho tváři jsem zahlédla náznak strachu a napětí. Určitě to nebyla jen chlácholivá slůvka, on věděl, netušil, věděl, že se něco stalo. A i já jsem si byla jistá, že se něco děje. Až do morku kostí se mi tělem šířily varovné signály a svaly mi ovládalo podivné chvění. Brzo se něco stane, stoprocentně!
"Co se děje, Saky?" zeptala se Hin, když si všimla, že se celá třesu.
"Jen je mi zima a jsem unavená," vymluvila jsem se, vymanila jsem se ze Sasukeho objetí a stoupla jsem si. "Asi si půjdu lehnout."
"Jak myslíš," řekl Naruto. "Dobrou."
"Dobrou," odpověděla jsem, naklonila se k Sasukemu a krátce jsem ho políbila. "Dobrou, lásko," zašeptala jsem k němu, otočila jsem se a odešla jsem k sobě do pokoje.
Netrápilo mě, že na sobě stále mám oblečení prosáklé kouřem z grilování, jednoduše jsem zalehla do postele a peřinu si přitáhla až k bradě.
Za několik málo minut se znovu otevřely dveře vedoucí na balkon a dovnitř vklouzl Sasuke. Zamknul za sebou a vlezl si ke mně. Okamžitě jsem se k němu přitiskla.
"Mám strach," přiznala jsem se.
Objal mě a políbil mě do vlasů. "Neboj se," zašeptal. "Společně všechno zvládneme. Jsem tu pro tebe a navždy budu. Stačí mě poprosit o pomoc a já hned přispěchám, stačí mě jen jednou zavolat a hned budu u tebe. Miluju tě, Saky. Udělám pro tebe všechno, bez zaváhání za tebe položím i život. Pro tvé bezpečí, pro tvé štěstí, pro tvůj úsměv... pro tebe udělám všechno na světě!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.