CHCEŠ SPRIATELIŤ? --Klik--

CHCEŠ "JEDNORÁZOVKU"? --Klik--

STORIES FROM YOU^^-prihláste sa--Klik--

----------------------------------------------------------------------------
NAJNOVŠIE POVIEDKY

I want you, angel of Hell 8

1. července 2009 v 11:41 | Yuuki Suzuki ^_^ |  Koizumi

8.časť: Čo ďalej?

autorka:Koizumi Michiyo

Zavrtěla jsem se, ale oči jsem nechala zavřené.
"Dobré ráno, maličká," uslyšela jsem hlas, který bych poznala kdekoli a kdykoli.
Rukama jsem si protřela oči a zvedla jsem víčka. Naskytl se mi tak krásný pohled, že jsem už takhle po ránu zčervenala.


Pořád jsme byli venku na balkóně a já jsem pořád měla položenou hlavu Sasukemu na klíně. Skláněl se nade mnou, usmíval se a rukou si pohrával s mými vlasy.
"Jsi roztomilá, když se červenáš," zašeptal.
"Takže skoro pořád," vypadlo ze mě. Asi nikdy nepochopím, jak jsem ještě dokázala vtipkovat. Ale zabralo to.
Rozesmál se a já si připadala jak v ráji. On, ten dokonalý Sasuke, byl tak blízko u mě, smál se mým žertům a čechral mi vlasy. Nic jiného jsem ke štěstí nepotřebovala, tohle mi stačilo.
"Měli bychom jít, Naruto s Hinatou se každou chvíli probudí," řekla jsem pak.
"Ti se jen tak neprobudí," zavrtěl hlavou a já znovu zčervenala, když mi došlo, na co tím naráží.
"Jak myslíš," špitla jsem, znovu jsem zavřela oči a uvelebila se.
Nechala jsem si do tváře svítit sluníčko a vnímala jsem každý pohyb Sasukeho ruky v mých vlasech. Hezčí ráno si snad ani nedokážu představit. Teda mohlo by být ještě lepší, kdybychom se Sasukem byli spolu... Ale to se nikdy nestane.
Chtě nechtě jsem z úst vypustila smutný povzdech.
"Děje se něco?" zeptal se Sasuke a přestal mě hladit ve vlasech, jako by si snad myslel, že mi zrovna tohle vadí.
"Ne, nic," vyvedla jsem ho z omylu a on znovu pokračoval ve své předchozí činnosti.
Zůstali jsme tam ještě asi hodinu, když se z chaty ozval zvuk otevíracích se dveří, takže jsme hned věděli, že Naruto s Hinatou už jsou na nohou.
"Teď už bychom vážně měli jít," ozval se Sasuke.
"Mně se ještě nechce," zamumlala jsem a odmítla jsem se zvednout.
"Budou nás hledat," upozornil mě.
"To je jedno. Buď nás najdou, nebo ne."
"Pojď, Saky..."
Nespokojeně jsem zabručela, ale podvolila jsem se mu a sedla jsem si. Sasuke se zatím postavil na podlahu a podal mi ruku.
"Tak vstávej," pobídl mě s úsměvem a vytáhl mě na nohy.
Ale jak jsem si stoupla, můj obličej se octl nebezpečně blízko toho jeho. Jen pár centimetrů a...
Rychle jsem se vzpamatovala a odstoupila od něj.
"Sejdeme se v jídelně," rozloučila jsem se a rychle jsem zaplula do svého pokoje a přes něj až na chodbu. Seběhla jsem po schodech a došla jsem až do jídelny. Celou tu dobu mi nějak nedošlo, že na sobě mám Sasukeho černou mikinu, až Hinata mě na to upozornila.
"Co to máš na sobě?" zeptala se a překvapeně mi pohlédla do obličeje.
"To by bylo na dlouho," zavrtěla jsem hlavou a přisedla si k nim ke stolu.
Za chvíli sem došel i Sasuke a já na něm mohla oči nechat. Jako bych se do něj zamilovala ještě víc.
"Dobré ráno," pozdravil, nenápadně na mě mrknul a sednul si na židli vedle mě.
"Dobré," odpověděli jsme všichni tři sborově a pak jsme se pustili do snídaně - velmi dobré snídaně. Aspoň k něčemu byla ta Narutova žravost dobrá, teda až na to, že jsme si museli hlídat vlastní talíře.
"Co podnikneme dneska?" zeptala se pak Hinata opírající se zády o Naruta.
"Co takhle procházka lesem?" navrhl.
"To bych brala," souhlasila jsem a Sasuke se jen usmál v souhlas.
"Tak dobře," zatleskal Naruto. "Za deset minut vyrážíme!"
Ale vyrazili jsme až za hodinu. Naruto s Hinatou se totiž nějak zašprcli u sebe v pokoji a než vylezli, stihla jsem si přečíst všechny časopisy, které jsme si sem s Hinatou vzaly.
"Konečně!" vykřikla jsem, když ti dva přišli do obýváku.
Hinata zčervenala a sklopila zrak k zemi, ale Naruto si z toho nic nedělal.
"Tak jdeme!" rozkázal a vypochodoval ven.
Počkal, dokud jsme všichni nevyšli, pak za námi zamknul a konečně jsme vyrazili do lesa.
Hned na začátku našeho výletu se Hinata a Naruto věnovali spíše sobě než mně a Sasukemu, ale nám dvěma to nějak nevadilo. Povídali jsme si spolu a se smíchem jsme pozorovali ty dva cvoky, jak se honí po lese. Vždycky když jeden doběhl toho druhého, vlepil mu polibek a pak si vystřídali role, takže ten, co předtím utíkal, teď chytal.
"Co kdybychom je trochu napodobili?" řekl najednou Sasuke a plácl mě do ramena. "Máš babu!"
"Hej!" vykřikla jsem a rozeběhla se za ním.
Chytit ho bylo pěkně těžké, zato on mě dohonil téměř okamžitě.
"To neplatí, jsi moc rychlý!" vztekala jsem se, ale přitom jsem se chlámala ostošest.
"Ale jasně že to platí!" protestoval a utíkal přede mnou pozadu, takže se mi díval do tváře.
"Bacha, strom!" varovala jsem ho, ale bylo pozdě a on to napral přímo do vzrostlého smrku.
"Jsi v pohodě?" přiběhla jsem k němu se smíchem.
"Ale jo," přikývnul a taky se rozesmál. "Vidíš, co děláš?" obořil se na mě žertovně.
"Já za to nemůžu," přistoupila jsem na jeho hru a dělala, že se chytám rozbrečet.
"Prosím tě, neplač, Sakurko," uklidňoval mě.
Pak nás oba popadl takový záchvat smíchu, že to přilákalo i Naruta a Hinatu, kteří se nám zatím ztratili v lese.
"Čemu se tlemíte?" zajímal se hned náš blonďatý kamarád.
"Ále," protáhli jsme oba a nepřestávali jsme se smát. "Dlouhá historie," dodala jsem pak a náš projev veselí se ještě zvětšil.

Domů jsme se vrátili až kolem druhé a s Hinatou jsme okamžitě skončily u plotny.
Ukuchtily jsme něco k obědu a překvapivě to bylo opravdu dobré, takže jsme všichni rázem měli plné žaludky. Po obědě jsme na zahradu vytáhli deky, rozložili je na trávu vedle bazénu zapuštěného v zemi a polehali si na ně. Já měla jednu se Sasukem a Hinata měla s Narutem.
Lehli jsme si na bok, čelem k sobě a povídali jsme si. Bylo to tak uvolňující.
A někdy po třetí jsem dostala bezva nápad, o který jsem se se všema hned musela podělit.
Vyskočila jsem na nohy a dost tím překvapila Sasukeho. "Pro plavky a do bazénu!" zavelela jsem rázně - a taky hlasitě.
Hin se okamžitě chytla a Naruto se Sasukem po chvíli taky.
Takže jsme všichni upalovali dovnitř, abychom se převlíkli. Až když jsem u sebe v pokoji koukala na troje plavky a přemýšlela jsem, které si vezmu, došlo mi, že uvidím Sasukeho jen v tom nejnutnějším oblečením - prostě jen v plavkách. A taky on mě.
"Saky, jdeš?" nakoukla do mého pokoje Hin. "Co je?"
"Jaký plavky si mám vzít?" zeptala jsem se a upřela na ni zoufalý pohled.
"Dobře..." zamumlala, vešla dovnitř a zamkla za sebou dveře.
Přešla ke mně a podívala se na plavky rozložené na posteli. Sama už na sobě měla jednodílné modré plavky, které jí moc slušely.
"V těch černých vypadáš tak nějak nespoutaná a odvážná, v těch bílých zase nevinná a v těch červených tak nějak... já nevím. Prostě ti všechny moc seknou."
Pak jsem si vzpomněla ještě na jedny plavky, které jsem na sobě neměla už celkem dlouho.
"Počkej," řekla jsem Hin a chvíli se přehrabovala v tašce. Pak jsem vytáhla bílé plavky s červeným lemování a s jednou červenou kytičkou.
"Ty jsou skvělý!" vykřikla Hin nadšeně svůj souhlas.
Usmála jsem se a oblékla si je. Bála jsem se, že mi už nebudou, ale seděly mi akorát.
Popadla jsem ještě ručník a pak už jsme s Hinatou vyběhli za klukama. A já zůstala stát jako opařená, když jsem uviděla Sasukeho v bílých šortkách s černým čínským drakem na jedné nohavici. I on tak nějak ztuhl při pohledu na mě, ale to jsem si asi jen namlouvala. Co by na mně mohl vidět?
"Na ně!" zakřičel najednou Naruto a rozběhl se k nám.
Okamžitě mi bylo jasné, co chce udělat, ale naštěstí se rozeběhl k Hinatě a ne ke mně. Horší bylo, když se Sasuke ušklíbl a jako střela za mnou vylítl.
Vyjekla jsem a snažila se utéct, ale jeho rychlým nohám jsem prostě nemohla konkurovat. Za chvíli mě chytil, popadl mě do náruče a i když jsem křičela a házela sebou, nedělalo mu nějak zvlášť problémy donést mě až k bazénu a pořádně mě zchladit ve studené vodě.
"No počkej!" vykřikla jsem, když jsem se vynořila a tak rychle, že to ani on nečekal, jsem ho stáhla k sobě do vody.
Tam jsme na sebe začli cákat, dokud k nám nepřilítla i Hinata, kterou Naruto konečně chytil. Pak totiž začal hon na blonďáka, který začal křičet a zdrhat, ale bylo mu to platné asi jako předtím mně.
Užili jsme si skvělé odpoledne plné smíchu a večer jsme posedali venku na opracované pařezy postavené do kruhu a přesně uprostřed jsme zapálili oheň.
Opekli jsme si buřty, popovídali si a pak přišel čas jít spát. Nějak jsme se vystřídali v koupelně, popřáli jsme si dobrou noc a všichni jsme zalezli do svých pokojů. Mně se ale ještě nechtělo spát.
Stejně jako včera jsem se zvedla z postele a zamířila jsem na balkon. Potichu jsem otevřela dveře a odcupitala jsem na houpačku. Na hvězdy jsem se dívala jen chvilku, když se za mnou ozvalo: "Doufal jsem, že tě tady najdu."
Otočila jsem se a pohlédla na Sasukeho.
Přišel až k houpačce a já otáčela hlavu, aby mi ani na chvíli nevypadnul ve zorného pole. Přisedl si ke mně a hned si mě přitáhl k tělu a položil si mou hlavou na svůj klín. Přetočila jsem se, abych na něj víc viděla a pak už zase existoval jen on a já...
Znovu mi začal čechrat vlasy a já zavřela oči.
"Je to realita, že ano?" zašeptala jsem prosebně.
"Ta nejskutečnější, maličká," ujistil mě.
Spokojeně jsem zavrněla a nasála jsem jeho pronikavou vůni.
"Co to děláš?" všimnul si mého počínání.
Otevřela jsem oči a hned jsem se ponořila do jeho onyxové černi, kterou mě pozoroval. Nechala jsem se unášet mocným proudem lásky, kterou jsem k němu chovala a potápěla se stále hloub do nitra Sasukeho očí.
On si přestal hrát s mými vlasy a rukou sklouzl k mé tváři. Prsty mi přejel od spánku až k bradě a na druhé straně jimi prozkoumal mou pokožku až ke rtům, které zvědavě pohladil a mírně mi je svým počínáním pootevřel.
Zase jsem se cítila, jako by kapacita mých plic byla neuvěřitelně velká a pouze jeden nádech ani zdaleka nestačil na jejich naplnění. Nebo naopak byla neuvěřitelně malá...
Sasuke prsty sklouzl na můj krk a za ucho a já jsem měla možnost olíznout si suché rty, stále hypnotizovaná jeho očima. Náhle mě pevně chytl zezadu za krk a přitáhl si mou tvář blíže ke své. Ale nezastavoval a stále si mě přibližoval. Nevydržela jsem to, nevydržela jsem být tak blízko a dívat se mu do očí, tak jsem ty své prostě zavřela. To jsem už neležela, ale seděla.
Dál jsem jen cítila jeho horký dech na svém krku, bradě a na ústech, která hned pak zakryl svými. Už to stačilo k tomu, že jsem si připadala, jako bych každou chvíli měla omdlít. Ale nezůstal jen u dotyku. Lehce svými voňavými rty přejel po celém obsahu těch mých a pak je spojil v jeden krásný polibek. Jestli jsem už předtím měla potíže s dýcháním, teď jsem vůbec nevěděla, co to slovo znamená.
Jediné, co jsem dokázala vnímat, byla jeho přítomnost. Bylo až neuvěřitelné, jak se něco tak obyčejného dokázalo stát něčím nesmírně výjimečným, kolik ve mně během chvíle dokázalo vyvolat touhy.
Nestíhala jsem mu to oplácet, ale on si z toho nic nedělal a líbal mě pořád dál. A mně to nevadilo. Už nikdy jsem nechtěla cítit nic jiného, nikdy jsem se od něj nechtěla odtáhnout... Ale nakonec jsem musela, protože jsem vyčerpala veškeré zásoby kyslíku a další nepřicházel.
Odtrhla jsem se od jeho rtů a zhluboka jsem do svých plic nabrala ztracený vzduch. Ještě chvíli jsem dýchala, jako bych právě uběhla patnáctistovku a dala do toho všechny své síly - jednoduše řečeno rychle a co nejvíc.
On takové potíže neměl. Dýchal zrychleně, to ano, ale pořád celkem klidně. Opřel své čelo o to mé a pohlédl mi do očí.
Zjistila jsem, že jsem se ho křečovitě držela za krk a celé tělo jsem měla ztuhlé. Jak v nějaké extázi.
Ještě jednou na chvíli spojil naše rty.
"Miluju tě," vydechla jsem pak, nedokázala jsem se zastavit.
Nic to s ním neudělalo. "Já vím," zašeptal pak a krátce mě políbil.
"Víš?" zeptala jsem se zmateně.
"Vím toho mnohem víc, než si myslíš," odpověděl se záhadným úsměvem na tváři. Pak se sklonil k mému krku a ochutnal mou tamější pokožku. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Nedokázala jsem se udržet a z úst jsem vypustila vzdech. Toužila jsem po něm, chtěla jsem ho mít jen a jen pro sebe. Navždy...
A teď mě něco napadlo. Nějak jsem se od něj odtáhla a on se mi zkoumavě zadíval do očí.
"Co s námi bude dál?" zeptala jsem se ho přímo.
"Miluju tě, Saky," zašeptal místo odpovědi na mou otázku.
Rozbušilo se mi srdce. Opravdu právě řekl, že mě miluje? Není to jen sen? Určitě jsem musela usnout a tohle se mi jen zdá. Ale něco mi napovídalo, že tohle se děje doopravdy.
"Ale co s námi bude?" opakovala jsem.
"Nezabývej se budoucností ale přítomností," zamumlal. A já ho poslechla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.