CHCEŠ SPRIATELIŤ? --Klik--

CHCEŠ "JEDNORÁZOVKU"? --Klik--

STORIES FROM YOU^^-prihláste sa--Klik--

----------------------------------------------------------------------------
NAJNOVŠIE POVIEDKY

I want you, angel of Hell 20

14. července 2009 v 11:06 | Yuuki Suzuki ^_^ |  Koizumi

20.časť:Nevítaná návšteva

Povídali jsme si - a smáli se - ještě hodně, hodně dlouho, akorát po chvíli už všichni společně, což bylo mnohem lepší než po dvojicích. I když jsem nemohla, nesměla dýchat, byli to pořád moji přátelé, udělala bych kvůli nim cokoli. A právě proto mě příšerně štve, že nevím, kdy je zase uvidím!
"Už bychom asi měli jít," povzdechla si Hinata.
Všichni jsme seděli v obýváku, Naruto s Hinatou na gauči, já se Sasukem jsme se proti nim opírali o zeď. Teda pro upřesnění - Sasuke seděl, opíral se zády o zeď a já se opírala u něj, hezky uvelebená a v pohodlí.
"Asi jo," přikývla jsem nerada a zvedla se.
Po dlouhém loučení jsem je přeci jen propustila. Důvodem byl tak divný pocit na zádech, který jsem musela podrobně prozkoumat. Jen co zmizeli, vyběhla jsem do ložnice, shodila ze sebe triko i podprdu (která mi byla díky mým mnohonásobným proměnám pěkně těsná).
"Do háje," zamumlala jsem si pro sebe a snažila se podrbat na lopatkách, kde mě pokožka nepříjemně svědila - přesně ve dvou bodech. Tam, kde mi vyrůstají křídla.
"Děje se něco?" zeptal se Sasuke.
"Jo," odsekla jsem, k němu jsem byla zády. "Děsně to svědí."
"To je normální," řekl klidně. "Ale..."

A pak jsem ucítila, jak se rty lehce dotkl jedné lopatky a přejel jimi k druhé.
"Můžu ti pomoci to přestat vnímat," dokončil a přitom se rty otíral o mou pokožku.
Pak mě začal na záda líbat, nejdřív pomalinku a něžně, ale zrychloval a polibky se plnily nezkrotnou vášní. Doslova se přisál na můj krk a já po chvíli už nevydržela jen tak sedět, rozplývat se a sem tam vzdychnut, tvrdě jsem ho od sebe odstrčila, bleskurychle jsem se k němu otočila a snad ještě rychleji si moje rty vyhledaly ty jeho.
Líbali jsme se dlouho bez přestávky, moje lidské instinkty (teda to, co z nich zbylo) mi kázaly, abych se od Sasukeho odtrhla a nadechla se, ale já je neposlouchala. Podvědomě jsem věděla, že kdybych byla člověk, už bych nutně potřebovala kyslík (nebo taky možná už ne), ale já už člověk nebyla. Byla jsem Anděl Pekla, Sasuke byl Anděl Pekla a oba jsme se od sebe nechtěli odtrhnout kvůli nějakým pozůstalým instinktům. A taky jsem to neudělala, dál jsem se s ním bez dechu líbala a najednou jsem prostě zjistila, že i když v plicích už asi nemám žádný vzduch, nedělá mi to vůbec žádné potíže. Mohla bych bez dechu běžet tryskem několik kilometrů a stejně by se to nezměnilo. Už jsem to sice zažila, dokonce dneska, ale tohle bylo něco úplně jiného, tak nějak jiný divný pocit... ale kdo by se tím zaobíral, když ho zcela uchvacuje někdo jako Sasuke.
Vůbec mi nedošlo, že jsem zpola nahá a Sasuke už má triko taky dole - a teprve že jsem ho rozervala na kusy a teď z něj zbyla jen hromádka hadříků rozházená všude po pokoji -, ale jen pohled na jeho obnaženou hruď mi nestačil. Zase poněkud hrubě jsem ho přetočila pod sebe - normální člověk by už měl několik žeber zlomených, případně rozdrcených, ale Sasuke byl v naprostém pořádku - a líbala ho na krk, hruď, ramena, ústa, prostě všude, kde se dalo, kde měl aspoň kousek holé kůže.
Naše mysli byly propojené - pro jednou jsem se překvapivě vůbec nemusela soustředit, aby se tak stalo a už vůbec jsem se nemusela snažit se, aby to vydrželo -, sdíleli jsme naše touhy po tom druhém, láska jako by se zdvojnásobila, vášeň zrovna tak. Doteď mi stačila skutečnost, že Sasuke je jen můj, že miluje jen mě a já jen jeho. Teď mnou však cloumal dosud neznámý chtíč - neznámý a taky neuvěřitelně spalující a silný.
Ozval se zvuk trhající se látky - zbavovala jsem Sasukeho kalhot - a hned nato zvonivé vyjeknutí.
"Pardon, asi ruším," zachichotal se ten zvonivý hlásek.
Chvíli mi trvalo... no, mi... spíš chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, že to není sen (momentálně spíš noční můra). Jen co mi to došlo, zrudla jsem a přilepila se na Sasukeho, aby mě neznámý - podle hlasu neznámá - neviděl z větší části nahou. Se Sasukem jsme měli mysli stále spojené, takže pochopil a opatrně stále si mě tisknouc k sobě se posadil, abychom oba viděli.
"Kin? Jsi to ty?" zeptal se Sasuke. Zněl celkem překvapeně a to se mi nelíbilo. Samozřejmě mě slyšel.
Miluju tebe, připomenul mi, takže jsem se zase zklidnila. Slovům se dá někdy těžko věřit, ale byla jsem si stoprocentně jistá, že říká pravdu. Cítila jsem jeho lásku ke mně.
Já vím, přitakala jsem v duchu. Prostě jen...
Žárlíš, doplnil mě.
Tohle slovo bych zrovna nepoužila, zabručela jsem.
A co teda? Byl dost pobavený a to mě ještě víc rozčilovalo.
Noo... třeba... Horečně jsem přemýšlela, ale nakonec jsem to vzdala. No dobře, tak žárlím.
Vítězně se ušklíbl a ona Kin se zatvářila zmateně. Ale rychle se vzpamatovala.
Až teď jsem si ji prohlédla a téměř okamžitě jsem se začervenala studem. Byla nádherná, hotová bohyně krásy. Vlasy měla dlouhé až pod zadeček a... jakou vlastně měli barvu? Buď velmi, velmi světle hnědou, nebo naopak tmavou blond. Ohraničovaly její andělsky krásnou tvář s malým nosíkem, rudými rty a zpod dlouhých a hustých řas na nás koukaly blankytně modré oči. Hlavu měla lehounce nakloněnou dopředu, což vyvolávalo dojem, že má oči ještě větší a roztomilejší, takže vypadala neuvěřitelně nevinně. Pleť měla nepřirozeně světlou, skoro až úplně bílou, ale dokonalou. A její šaty byly takové starodávné, určitě musela žít před několika staletími. Déle než Sasuke. Určitě byly ušity z drahých látek, jedna byla zbarvená do krvavě rudé a druhá do temně černé.
Měla asi dva centimetry široký černý náhrdelník s malou rudou růží těsně obepínající její štíhlý krk.
"Dlouho jsem tě neviděla, Sasuke," promluvila. Její hlas byl zvonivý, spíš zpívala, než mluvila.
Sasuke se na ni zdráhavě usmál a já pocítila, jak mě stiskl pevněji. "Co tu děláš, Kin?" zeptal se celkem mile.
Rozesmála se - jako cinkání zvonečků. "Všichni Andělé Pekla si povídají o novém druhu. Tedy měla bych říkat spíš o nové družce." Přitom pohlédla na mě, ale pak pohled stočila zase na Sasukeho. "O dívce, která údajně předčí samotnou Kin Salkori. Jak vzhledově tak schopnostmi. Přece jsem si musela prohlédnout svou konkurentku."
Konkurentku? pomyslela jsem si podrážděně. V ničem s tebou nezávodím!
Viděla jsem, jak se Sasuke vedle mě ušklíbl.
"Abych viděla dívku," pokračovala, "kterou si za doživotní partnerku vybral sám Sasuke Uchiha. Sasuke Uchiha, který zůstal sám tři staletí, ten, o koho měla zájem i Kin, ale ani ta neuspěla. A navíc se do ní prý zamiloval hned na první pohled, když byla ještě prachobyčejný člověk."
Jestli o sobě ještě jednou promluví ve třetí osobě, neznám se! soptila jsem. Vždyť to bylo tak neuvěřitelně nafoukané!
Je z královského rodu, ozval se mi Sasuke v hlavě.
Ale vždyť o žádné Kin nikde není ani zmínka! namítla jsem.
A o mně taky ne, opáčil. A o spoustě Andělů, kteří během svého lidského života udělali spoustu významných převratů v dějinách. Jakmile se člověk stane Andělem, veškeré záznamy, které by později mohly způsobit odhalení našeho světa, jsou uloženy v Pekle a z tohoto světa jsou prostě vymazány.
To bylo logické, tak jsem se s tím spokojila - to ale neznamenalo, že by mi ta Kin nevadila. A pořád mě znervózňovala její krása a teď se k tomu navíc přidalo ještě to, že se dříve snažila dostat mého Sasukeho! A možná ještě snaží... to, jak se na něj dívala.
"Ano, to všechno je pravda," odpověděl Sasuke Kin - ale možná i mně, nevím.
Vznešené návštěvnici se zlobně blýsklo v očích.
"Ale jsem si jistý, že jsi sem nepřišla jen proto, abys Sakuru viděla," pokračoval a probodal ji obezřetným pohledem. Já bych už byla rudá až za ušima, ale ona byla v naprostém klidu.
"Ano, to je pravda," přitakala. "Ale to už nemá cenu, když vidím, jak moc tuhle miluješ." Poslední slovo vyslovila s takovým opovržením, že jsem měla chuť jí jednu natáhnout. A Sasuke nejspíš taky, protože jsem okamžitě znatelně cítila, jak se jeho stisk zvětšil a napjaly se mu svaly.
"Co tím myslíš?" zeptal se, když se uklidnil - to mu trvalo asi tak jednu tisícinu vteřiny. Bylo mi jasné, že přesně ví, co tím myslí, jen ji chtěl přimět, aby to vyslovila nahlas. Ale proč?
Zamračila se. "Ty víš, co si myslím," namítla. Ale Sasuke se na ni dále díval a čekal. "Chtěla jsem ještě druhou šanci," řekla nakonec. Vypadala, jako by chtěla někoho - mě - každou chvíli zabít.
"Nedal bych ti ji," informoval ji Sasuke a po chvíli uvažování ještě dodal: "Ani kdybych neměl Sakuru."
Teď jsem tuplem nevěděla, o co mu šlo.
Nesnáší prohru, uslyšela jsem jeho hlas ve své hlavě. Cítí se ponížená. Vždycky rychle zmizí, když se jí něco nepovede, protože se nedokáže dívat na někoho, kdo ji porazil.
No jasně, to ona je ta nejlepší, ušklíbla jsem se. Tohle k ní teda sedělo.
Ale pokud "prohraje", existuje možnost, že se zase vytratí bez boje.
Bez boje? Jo tak tohle se mi ani v nejmenším nelíbilo.
Sakuro, ona je nejlepší z Andělů Pekla. Ne z Likvidátorů, před nimi má respekt, ale je mnohokrát lepší než my dva dohromady. Jsem si jistý, že kdybys už našla veškeré své schopnosti a uměla je ovládat, dokázala bys ji porazit úplně sama bez mé pomoci. Ale ty ses teprve naučila číst mi myšlenky. A navíc... zatím jsem na tebe vyladěný tak, že tě slyším, i když bych nechtěl. Ale pokud se něco stane, něco naše spojení zablokuje a já se ti nebudu moct dostat do hlavy, to samé se stane tobě.
Naprázdno jsem polkla. Jestli je tak výborná a rozhodne se pro boj, podle Sasukeho jsme jednoduše řečeno v háji.
Nedovolím, aby se ti něco stalo, uslyšela jsem Sasukeho.
Nedovolím, aby se něco stalo tobě, opáčila jsem a přitom kladla důraz na to tobě.
Zamračil se a už chtěl něco říct, ale přesně v tu chvíli se tam objevil další člověk - po zjištění jeho pohlaví jsem se k Sasukemu přitiskla ještě víc, co to šlo.
"Ahoj, Reii," pozdravil ho Sasuke.
"Nazdar," odpověděl vesele a svoje safírové oči zabodl do mě. Navzájem jsme se prohlédli. První, co mě upoutalo, bylo, že byl trochu víc hubený, ale ani to mu moc neubíralo na kráse (na Sasukeho ale stejně nikdo nemá). Vlasy měl toho nejsvětlejšího odstínu blonďaté, jaký jsem kdy viděla, dlouhé až k pasu. Pleť měl bledou, bledou ne jako Kin úplně bílou.
Odfoukl si pár pramínků ofiny z očí. "Kruci Sasuke, jak to děláš, že vždycky dostaneš to nejlepší?" zasmál se.
Zčervenala jsem, když mi došlo, že tím myslí mě. Ale stačil jediný pohled na Kin a okamžitě jsem se vzpamatovala.
Boji se asi nevyhnem, napadlo mě. Teď mě doslova vraždila pohledem.
Já toho idiota zabiju! zaklel Sasuke.
Co je vlastně ten "idiot" zač?
Kinin bratr. Ale nevyvozuj ukvapené závěry, oni se tak nějak nemají v lásce.
Proč?
No... Rei je starší než Kin, myslím, že dokonce o pět let. A když ještě žili - jako lidé -, byl to on, kdo měl vládnout. A jí se to nezamlouvalo, takže ho...
Odklidila z cesty, dořekla jsem za něj.
Tak nějak, přisvědčil a pak se uchechtnul. Ironií je, že asi o rok později, kdy se měla vdát za panovníka jedné ze sousedních zemí, spojit svá území a společně tam vládnout, spojili se nejen země, ale i rebelové a vládnoucí dvojici zabili.
Ušklíbla jsem se. To jí patří! Jak jenom mohla zabít - nebo nechat zabít, vždyť je to jedno - vlastního bratra? Naruto je pro mě jako brácha a nedokážu si ani představit, že by se mu mou vinou něco stalo! A navíc... ten Rei vypadá celkem mile.
Je milý, přerušil mě Sasuke. Dokonce patří mezi mé nejbližší přátele - samozřejmě po Narutovi a Hinatě.
A co...
Ty se se mnou chceš jen přátelit?
No to ne, ale...
Jinak jsi samozřejmě ta nejdůležitější osoba v mém životě... navždycky.
Pak nás z našeho myšlenkového rozhovoru vyrušil Rei. "Takže ty jsi Sakura?" zeptal se. Svou sestru od svého příchodu vůbec nebral na vědomí, jako by byla vzduch. A jí to ani nějak nevadilo, nebo to na sobě rozhodně nedávala znát.
Nedivila bych se, kdyby si myslela, že to on na ni seslal nějakou kletbu, aby se jí pomstil. Vsadím se, že teď si říká něco jako: "Ty pitomče, jak tuhletu ubožačku můžeš označit za nejlepší?! Jsem tvoje sestra, měl bys mě bránit před ponížením a ztrestat každého, kdo by mě mohl nějak ohrozit! Kin Salkori pořád věděla, že zemřela kvůli tobě! Ale počkej, Kin Salkori ti to vrátí!" napadlo mě a zaslechla jsem, jak se Sasuke tlumeně zasmál - dokonce i nahlas, ne jen v mysli.
Ano, něco na ten způsob, přitakal pak. Rozhodně s tou "kletbou" ses trefila!
Ušklíbla jsem se a pak konečně Reiovi odpověděla na otázku: "Ano, jsem."
Tvářil se trochu zmateně z našeho divného chování, ale hned zareagoval: "A nemáš sestru, která by ti byla aspoň trochu podobná, co?" Rozpustile na mě mrknul a zazubil se. "Protože jestli jo, určitě nás musíš seznámit."
Páni, ten je úplně jinej než naše "královnička", pomyslela jsem si.
"Bohužel," odpověděla jsem a usmála se na něj.
"Škoda," povzdychnul si, ale hned se usmál a pokrčil rameny. "No nic, aspoň jsem to zkusil. Stejně asi nepoberu, proč zrovna tenhle tady dostal tu nejhezčí holku pod sluncem."
A přesně v tu chvíli se nám královnička rozzlobila.
"Dobrá, Sakuro," oslovila mě a bojovně pozvedla hlavu. "Porazila jsi mě v kráse a má čest a hrdost ti nedovolí, abys uspěla i v boji."
Dobrá, takže bojovat se bude, tak proč si ještě před smrtí - vlastně před totálním zaniknutím - neužít trochu legrace a nerýpnout si.
"Pro tvou čest a hrdost asi musí být otřesné, že ani nedokážeš držet hlavu rovně, co?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.